Území bez pojmenované role začíná ztrácet hodnotu dřív, než si toho někdo všimne.

Opakovaně se setkávám se stejným obrazem: obce řeší jednotlivé záměry, investoři jednotlivé projekty. Každý krok dává smysl sám o sobě. Ale území jako celek často zůstává bez jasné role.

Kde přestává stačit rozhodování po částech

Dokud se nic zásadního neděje, systém funguje. Ve chvíli, kdy ale přijde tlak – nová infrastruktura, změna dostupnosti nebo silnější investiční zájem – začne se ukazovat, že rozhodování po kusech přestává stačit. Právě tady vzniká rozdíl mezi územím, které situaci zvládne, a územím, které ji už jen dohání.

Často se mě lidé ptají, proč se k území vlastně vyjadřuji. Ne proto, abych hodnotil jednotlivé stavby. Ale proto, že bez pojmenování role území se i dobré investice mohou minout účinkem.

Největší riziko je chybějící rámec

Vychází to ze zkušenosti, že největší riziko území není špatná stavba, ale chybějící rozhodovací rámec, do kterého by jednotlivé kroky zapadaly.

V takové situaci:

• starostové ztrácejí možnost rozhodovat s jistotou,
• investoři vstupují do prostředí, které je čím dál méně čitelné,
• vlastníci půdy mohou krátkodobě získat, ale bez rámce nakonec ztrácejí také,
• a území jako celek ztrácí hodnotu postupně, nenápadně, ale o to hůř vratně.

Proto se snažím území číst jako celek. Rozkládat ho na srozumitelné části, pojmenovat jejich roli a dát rozhodování rámec dřív, než začne být pozdě.

Když území nepojmenujeme včas

Pokud území nepojmenujeme včas, pojmenuje se samo. A většinou až ve chvíli, kdy už se rozhoduje jen o důsledcích.

Tímto otevírám sérii úvah o území a rozhodování v rámci projektu Regio CORDI. Po jednotlivých tématech.